http://www.youtube.com/watch?v=ovGJ12HSmt4
English translation of previous article :)
neděle 13. listopadu 2011
pondělí 7. listopadu 2011
This time by Pia Toscano
Zpět po delší odmlce. Bylo to teď náročnější se vší tou praxí (o které sem plánuju poslat post později).
V poslední době se toho změnilo docela dost. Můj ZEN mě mění a osobně si myslím, že k cestě mnohem lepší a naprosto nečekané, teda aspoň pro mě. To ovšem neznamená, že všechno zvládám. Am a bad horse (pro pár z vás to možná bude znít aspoň trošku známě).
Zaměstnává mě sledování SURVIRORA, diplomka, taort kurz, posilka atak všchno kolem dokola.
Tuhle písničku jsem nevybrala z nějakého zvláštního důvodu, takže v textu nečekejte rozuzlení zápletky. Nejspíš byste se ho nedočkali... nebo možná...?
Po dlouhé době jsem se vrátila zpátky do řeky, kterou jsem si, kdysi dávno, myslela, že znám. Jenže řeky jsou divoké, nebezpečné a nevyzpytatelné a my nikdy nemůžeme vědět, kterým směrem nás posunou i když zpočátku je nám fajn a všechno se nám zdá skvělé, krásné, úžasné, tak staronové... Potkat se zase s někým z minulosti. Být na tom stejném místě, nechat se zlákat momentem, starou hudbou a tím pateticky americkým klišé.... Co vám budu povídat.... miluju ten pocit. Teď ho miluju, protože mi dává pocit, že žiju, že nejsem stroj, že nejsem pořád ten automatický robot na úkoly a problémy a strasti ostatních.
"svým" studentům jsem pořád dokola opakovala ať dělají chyby, ať už v životě nebo ve škole. Snad si z toho něco vezmou. Jedině chybami se učíme, jenom tím, že si necháme alespoň trochu zlomit srdce, urvat kus naděje a zažít si beznaděj... Vím, že teď dělám chybu. Ale vkročila jsem do ní v páru nových bot a sexy outfitu a nehodlám jí litovat, protože poprvé po X letech jsem se znovu a skutečně... nadechla.
Peace... out.
Luc :)
V poslední době se toho změnilo docela dost. Můj ZEN mě mění a osobně si myslím, že k cestě mnohem lepší a naprosto nečekané, teda aspoň pro mě. To ovšem neznamená, že všechno zvládám. Am a bad horse (pro pár z vás to možná bude znít aspoň trošku známě).
Zaměstnává mě sledování SURVIRORA, diplomka, taort kurz, posilka atak všchno kolem dokola.
Tuhle písničku jsem nevybrala z nějakého zvláštního důvodu, takže v textu nečekejte rozuzlení zápletky. Nejspíš byste se ho nedočkali... nebo možná...?
Po dlouhé době jsem se vrátila zpátky do řeky, kterou jsem si, kdysi dávno, myslela, že znám. Jenže řeky jsou divoké, nebezpečné a nevyzpytatelné a my nikdy nemůžeme vědět, kterým směrem nás posunou i když zpočátku je nám fajn a všechno se nám zdá skvělé, krásné, úžasné, tak staronové... Potkat se zase s někým z minulosti. Být na tom stejném místě, nechat se zlákat momentem, starou hudbou a tím pateticky americkým klišé.... Co vám budu povídat.... miluju ten pocit. Teď ho miluju, protože mi dává pocit, že žiju, že nejsem stroj, že nejsem pořád ten automatický robot na úkoly a problémy a strasti ostatních.
"svým" studentům jsem pořád dokola opakovala ať dělají chyby, ať už v životě nebo ve škole. Snad si z toho něco vezmou. Jedině chybami se učíme, jenom tím, že si necháme alespoň trochu zlomit srdce, urvat kus naděje a zažít si beznaděj... Vím, že teď dělám chybu. Ale vkročila jsem do ní v páru nových bot a sexy outfitu a nehodlám jí litovat, protože poprvé po X letech jsem se znovu a skutečně... nadechla.
Peace... out.
Luc :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)