Dneska odpoledne se venku rozpršelo a ten hutný, dusný vzduch najednou odplul někam pryč, vypařil se... A já si stoupla na balkón, nadechla se z plných plic a ucítila tu nádhernou vůni v každém kousku svého těla. Někdy je život těžkej, někdy se zdá, že to všechno dusno kolem nás nezvládneme zpracovat, že nás rozmáčkne, udusí, že nepřijde žádná další příležitost se nadechnout. Nevím jak vás, ale mě tohle ubíjí... a proto, zase po dlouhé době se nadechnout je úžasná úleva. Někdy je prostě potřeba skutečně se nadechnout, ucítit vůni deště a nechat spolu s dusnem odplout i to zlé. Život je až moc krátký na to, abychom se nechaly utlačovat věcmi a lidmi, kteří nás jen táhnou dolů, níž, dovnitř a skrz...
Odpoledne mi neteřinka připomněla moji prababičku a v tu chvíli, bylo mi smutno, páni tak moc mi bylo smutno... Ten, kdo říká, že čas zahojí všechny rány asi nikdy žádnou neměl. Zůstávají v nás... a to je dobře, pomáhají nám jít dál, pomáhají nám bojovat a být silnější. Vysvětlovat malé holčičce co je smrt nebo vzpomínání na někoho, kdo je od vás tolik mrtvých let pryč... jde těžko... A jednou, jednou možná odpustím, že jsem nemohla říct svoje sbohem a doufám, věřím, i když to většině lidí dneska přijde hloupé a stupidní, ale já věřím, že se jednou zase někde shledáme a skutečně z celého srdce věřím, že všechno má svůj důvod. Proto dneska začínám tradici... zapálím svíčku, protože každý den je dnem kdy někdo někoho ztratí (nemusí jít o smrt, ale naše cesty se občas rozdělí) a každý den někdo někoho najde, někdo se narodí... Každý den je dar. Každý den, který jsem prožila s lidmi, kteří tu nejsou a to už z jakéhokoliv důvodu, jestli je to 400 km nebo sama ona smrt; ty dny byly požehnání...
Zkuste se znovu nadechnout, pocítit tu vůni čerstvého deště, usmějte se, klidně i přes slzy, přes kapky, protože život... život je příliš krátký než abychom se trápili :)
Peace... out
Luc :)
Platón by z tebe měl radost :P :D
OdpovědětVymazatNepochybuju o tom Wendy :D
OdpovědětVymazat