I'm a.....

Meredith Brooks

Tahle písnička mě, ostatně jako vždycky naladila na pozitivní vlnu.
Dnešní článek vlastně vzniká na popud mé ex-spolubydlící, kterou nadevšecko růžové chmíří na světě miluju a zbožňuju. Díky ní život na cestě bývá mnohdy snesitelnější :) Povídaly jsme si o nakupování oblečení a já jsem slíbila, že až si konečně půjdu koupit ty nové džíny, které jsem zoufale potřebovala, sdělím jí svoje zážitky.

Ráno začalo až přespříliš hlučně a těch pár hodin spánku nějak nebylo dost. Předchozí den byl psychicky dost vyčerpávající, ale příjemný a snad se mi i podařilo alespoň trochu pomoct těm, na kterých mi záleží. Nicméně ráno bylo tragické, dlouhé a tragičtější. Nákupy oblečení samy o sobě jsou pro mě zhruba stejně příjemné jako návštěva u zubaře s jediným rozdílem... u nakupování oblečení vás neděsí ten pach ordinace. Naneštěstí, někdy se téhle činnosti, stejně jako návštěvě již zmíněného lékaře nevyhnete. Myslím si, že každá z nás má nějaké takové to něco, co na sobě nesnášíme... něco, co vnímáme tak silně a intenzivně jen my sami. Proto návštěva obchoďáků a obchodů našich vietnamských spoluobčanů může vyvolávat kopřivku. V mém případě těžko identifikovat daný problém, ale kdybych měla vybrat tak kalhoty a správná volba džínsů asi bude numero uno.
První obchod a jeho prodavačky už samy o sobě byly znamením špatného pořízení. Asi jako když jdete a najednou vám přes cestu přeběhne stádo černých koček. Odér znechucení z vlastní práce a středečního dopoledne byl tak nepřehlédnutelný jako barevná světýlka na vánočním stromečku. Projít všemi těmi ulicemi, uličkami a výběžky a dostat se k něčemu, co skutečně chcete se stalo pro prodavačky evidentně uměním (tady by se ani Théseus nevymotal). Ale bodem pro mě bylo, že jsem se držela dál od všech infantilních triček, tílek a košilek s potisky degenerovaných zvířátek a nápisů (i když to stálo hodně práce a úsilí). Postarší paní, které bylo už tak zhruba sto padesát let v době kdy já se sotva narodila se nám snažila pomoct s výběrem... nicméně výběr velikostí jí nešel ani trošku. Kdybych měla pozadí tak velké, jak paní tipovala, i Twiggi by mi záviděla. Kdo by to ale té milé paní měl za zlé. V první chvíli vypadala stejně ztraceně v celém tom chumlu poliček a věšáků, stejně jako my dvě s mamkou...
Inu což, následoval obchod číslo 2. Navzdory tomu, že nakupování v tomto nejmenovaném obchodě mám velice ráda (spousta náušnic, pásku, opasků, taštiček, ponožek a infantilních triček je vždy zárukou té správné jihočeské kvality), dnes mě zklamal. Velikosti S, XS, XXS ... kdybych chtěla nakupovat pro panenky, zajdu si do hračkárny a ne do obchodu s oblečením.
Třetí obchod už naneštěstí byl tím nejvíc úspěšným místem, na které jsme narazily. Navzdory tomu, že když jsem vybírala svou velikost, slečny u pokladny na mě koukaly, jako kdybych vybírala šapitó pro Berouskovic cirkus, vybrala jsem. Nic člověku "nezvedne" náladu tolik jako zjistit že i navzdory měsíci cvičení jste veškerou snahu zabili dvěma týdny totálně nezdravé stravy. V konečném důsledku ale sečteno podtrženo, kalhoty jsou doma, moje sebevědomí, díky Meredith už vstalo opět na nožky. Ne, nejsem vychrtlá barbína, ne nejsem věšák na šatičky pro panenky, ale jsem jaká jsem a já sama jsem se sebou v nějaké harmonii a to by mělo být důležité, šapitó nešapitó :)
Po tomhle následovala zběsilá jízda po drogérkách (padly všechny v dohledu) a můžu se pochlubit úplně luxusním leskem na rty, který pod diskotékovým světlem hází modré třpytky. Maminka jej zhodnotila slovy "A ty někdy chodíš na diskotéky?". Ne, na diskotéky nehodím, ale když už jsem neměla kýčoidní tričko, tohle jsem si odpustit nemohla :D Pak ještě další asi milion drobných serepetiček a nejpříjemnější část odpoledne :) Po ní zase další nakupovačka, návštěva knihovny a teď, už konečně zasloužený odpočinek.

Doufám, že jsem vás aspoň trošku pobavila a pokud máte taky nějaké zajímavé postřehy, zážitky z "Honu na hadry" klíďo píďo sa podělte :)

Peace... out.
Luc :)